Rozdělení chodidla a orientace na něm

Pro ukázkovou lekci jsme si z našeho komplexního on-line kurzu Reflexní terapie na chodidlech: Od základů k mistrovství vypůjčili část lekce č. 2: Rozdělení chodila a orientace na něm.

Co je reflexní terapie – a jak s ní pracujeme v Lavendu

Reflexní terapie je jemná, ale hluboce účinná metoda práce s tělem, která využívá obraz celého organismu promítnutý do chodidel, rukou a obličeje. Pomocí tlaku na specifická místa – tzv. reflexní plošky – lze aktivovat přirozené regenerační schopnosti těla, podpořit funkci orgánů, harmonizovat vnitřní systémy a uvolnit fyzické i emoční napětí.

Nejde přitom o žádnou novinku – reflexní terapie má tisíciletou tradici. Už starověké kultury v Číně, Indii nebo Egyptě pracovaly s principem, že tělo je možné ovlivnit přes určité body / plošky. V moderní době se o její rozšíření zasloužil americký lékař William Fitzgerald, který formuloval teorii zón na těle. Jeho práci dále rozvinula terapeutka Eunice Ingham, která vytvořila mapu reflexních plošek na noze. V Evropě je nejznámější průkopnicí Hanne Marquardt z Německa. V českém prostředí sehráli významnou roli například Jiří Janča a manželé Patakyovi, kteří reflexní terapii nejen praktikovali, ale i předávali dál.

V Lavendu na tuto tradici navazujeme – s úctou, ale i s moderním, intuitivním přístupem. Učíme reflexní terapii jako celostní nástroj, který propojuje tělo, mysl i emoce. Pracujeme s reflexními ploškami nejen pro podporu orgánů, ale i ve spojení s lymfatickým systémem, pohybovým aparátem a psychosomatikou – tedy s hlubšími souvislostmi mezi tělesným projevem a emočním nastavením.

Reflexní terapii může používat každý – profesionál i laik. Nevyžaduje sílu ani složité teorie. Jen pozornost, respekt a ochotu naslouchat tělu. To pak velmi často odpoví – uvolněním, změnou, vděčností.

Principy reflexní terapie

Aby tělo fungovalo, jak má, je potřeba, aby spolu jednotlivé části těla komunikovaly a kterákoliv buňka byla schopná zareagovat na potřeby celého organismu. Proto v těle existuje spousta systémů, které jednotlivé části propojují (např. nervový, hormonální, imunitní systém a meridiánový systém). V reflexní terapii využíváme informačního působení, takže když podráždíme reflexní plošku zmáčknutím, tak konkrétní část těla zareaguje, protože tělo tam zaměří svou pozornost. 

Ale při ošetření jinou osobou (nebo jiné osoby) přistupuje také efekt energetický. Druhá osoba přispěje k vyrovnání energetické nerovnováhy. V případě sebe ošetření je tento efekt minimální.

Pokud si tělo rozdělíme na deset podélných zón a čtyři horizontální oblasti, a to samé uděláme s chodidlem, můžeme tak jednoduše přenést celý obraz člověk na obě chodidla, a i bez znalostí konkrétního umístění reflexní plošky dokážeme přiřadit příslušnou část těla dané oblasti na chodidle.

Jak se promítá tělo na chodidlo

V následujících dvou videích si přiblížíme, jak se celé lidské tělo zrcadlí na chodidle. Nejprve si na modelu chodidla ukážeme, kde jednotlivé části těla hledat a proč. Díky tomu si vytvoříme pevný základ pro orientaci. V navazujícím videu pak všechno přeneseme do praxe – podíváme se na skutečné chodidlo a ukážeme si, jak se tělo promítá v konkrétních reflexních ploškách.

Ukázka na modelu

Ukázka na chodidle

Shrnutí

1. Reflexní terapie pracuje s obrazem těla

Reflexní terapie je jemná harmonizační metoda, která využívá zmenšený energetický obraz celého těla, promítnutý na vybrané části – nejčastěji chodidla nebo ruce.

2. Pracujeme s ploškami, ne body

Na rozdíl od akupunktury neovlivňujeme jednotlivé body, ale celé plošky. Každá ploška odpovídá určitému orgánu nebo části těla a svou velikostí i tvarem zhruba kopíruje danou oblast. To nám umožňuje pracovat s tělem jako s celkem.

3. Každé chodidlo odpovídá jedné polovině těla

Levé chodidlo zrcadlí levou část těla, pravé pravou. Vnitřní hrana obou chodidel odpovídá ose těla – tedy páteři. Vnější hrana chodidel pak zobrazuje končetiny. Tvar chodidla nám napovídá, jak se jednotlivé části těla zobrazují.

4. Orientace na chodidle pomocí kostí a kloubů

Při hledání reflexních plošek nám pomáhá znalost kostní struktury chodidla:

• Palec = hlava
• Druhý článek palce = krk
• Kloub palce = 7. krční obratel
• Kloub malíčku = rameno
• Nártní kosti = hrudník (srdce, plíce)
• Zánártní oblast = břicho (trávení, orgány dutiny břišní)
• Pata = pánev (zejména vnitřní oblast paty odráží vnitřek pánve)

5. Pomocné body pro orientaci

Existují místa, která si zapamatujeme jako „orientační body“:

• Kloub palce = sedmý krční obratel
• Kloub malíčku = rameno
• Výběžek páté nártní kosti = loket nebo koleno (rozhoduje náš záměr)
• Kotník = kyčel
• Vnitřní pata = pánev

6. Tvar chodidla pomáhá

Reflexní plošky nejsou náhodné – vycházejí z tvaru chodidla, který připomíná lidské tělo. Díky této přirozené podobnosti si můžeme vytvářet představu, kde se nachází jednotlivé části těla.

7. Záda vs. předek těla

• Spodní strana chodidla (ploska) zobrazuje zadní část těla (záda)
• Vrchní část (nárt) zobrazuje přední část těla (hrudník, břicho)

8. Není nutné znát vše hned přesně

Na začátku není třeba mít detailní znalost všech plošek. Stačí si umět představit souvislosti a větší celky. Reflexní terapie pracuje i s intuicí, takže i když nevíme přesně, můžeme být účinní.

9. Princip platí i pro ruce

Na rukou funguje podobné rozvržení:

• Prsty = hlava
• Horní polovina dlaně = hrudník
• Spodní část dlaně = břicho
• Zápěstí = pánev
• U lymfatického systému se v některých systémech používá i předloktí jako obraz dolních končetin.

Úkol pro vás

Najděte na chodidle plošku 7. krčního obratle, ramene, lokte/kolena a kyčle na sobě i na druhém. Zkuste se zamyslet, jestli pozorujete viditelné změny/deformace v těchto místech a zauvažujte o tom, co by to mohlo znamenat.